Společnost doktora Krásy

Článek kol: Hronov je letos bouřlivý a hravý

kol:
Hronov je letos bouřlivý a hravý

Do druhé poloviny se přehoupla přehlídka amatérského divadla Jiráskův Hronov a organizátoři hlásí, že na zbývající představení už nezbývá takřka ani vstupenka. Festival se opět přibližuje k loňskému rekordnímu číslu deseti tisíc prodaných lístků.

Ale nabito bylo v sále Josefa Čapka a v Jiráskově divadle již od prvních dnů. Davy diváků se také tísní na našlapaném vedlejším programu, který představil například divadla DNO a Vosto5. Druhý jmenovaný soubor dokonce v Hronově postavil vlastní divadelní stan.

Zatím největší očekávání provázelo divadelní Společnost dr. Krásy s dramatizací nově objevené a téměř neznámé „verneovky“ Paris au XX. siecle, kterou soubor nazval Blíží se den, kdy vás budu milovat. Zájem diváků nevyprovokovalo jen samo představení, ale také očekávání, zda se něco semele.

Pro enfant terrible amatérského divadla, Společnost dr. Krásy, se hronovská půda po loňském předvedení Shakespearovy tragédie Macbeth zdála nebývale horká: soubor totiž při představení potřísnil oponu rudou barvou a technici přísahali, že herce do divadla již nepustí.

Při inscenaci Blíží se den, kdy vás budu moci milovat zase na jevišti hoří oheň a valí se mlha: v portálech proto pro jistotu stáli připravení hasiči s minimaxy. Režisér souboru Petr Lanta budí kontroverze na Hronově každoročně.

Adaptace lidové hře o Dorotě, kterou hrál muž uvězněný v nákupním vozíku, pobouřila před dvěma lety část publika, stejně tak při Macbethovi se diváci rozdělili na tábory zarytých příznivců i odpůrců.

Nejinak tomu bylo i v případě nynější inscenace přetechnizované společnosti, kde je umění vyvrženo na okraj. Hlavní hrdina, básník Michel, je tak outsiderem, nedobrovolným „parazitem“ společnosti, ve které se nemůže a snad nechce uplatnit.

Pozornost vyvolaly i jiné inscenace: upoutala slovenská Antigona, a to nejen složitým líčením herců připomínajích oživlé sochy, ale také zaměřením více na příběh Antigoniny sestry Ismény.

Bouřlivé reakce budí také nový autorský kus Josefa Tejkla Solný sloupy, nastudovaný souborem Černý šviháci, který představuje nebývale razantní politickou satiru: sám Tejkl označil hru za pamflet.

Jiráskův Hronov ani letos nepostrádá i hravé, humorné, studentsky recesistické či laskavěji laděné inscenace, ale současně dokazuje, že amatérské divadlo se nechává inspirovat společenskými problémy a nebojí se experimentovat jak s texty, tak s jejich jevištním zpracováním.

Zdroj: MF Dnes, 12. 8. 2004