Společnost doktora Krásy

Článek Lenka Novotná: Minirozhovor s Petrem Lantou ze souboru Společnost Dr. Krásy (z brožury k 50. výročí Šrámkova Písku)

Lenka Novotná:
Minirozhovor s Petrem Lantou ze souboru Společnost Dr. Krásy (z brožury k 50. výročí Šrámkova Písku)

Minirozhovor s Petrem Lantou ze souboru Společnost Dr. Krásy (z brožury k 50. výročí Šrámkova Písku)

Vzpomínáš si, jaké bylo počasí, když jste hráli v neděli 30. května 2004 v Písku?

Mezi bílými obláčky svítilo slunce, bylo teplo, správnost mé vzpomínky potvrzuje fotografie z onoho dne a také, jak jsem zjistil, recenze Lukáše Nozara. Počasí venku se výrazně lišilo od závěrečné scény umrznutí básníka Michela, kterou se mimochodem jeho představitel Toník Policar později pokusil z nešťastné lásky provést v reálném životě, naštěstí tehdy nemrzlo…

Co se ti vybaví, když se řekne Šrámkův Písek?

Naskočí mi v hlavě dlouhá šňůra asociací, obrazů, pocitů – důkaz toho, že to byla (nejen) pro můj život důležitá událost. Vždyť jsme tam hráli, pokud se nepletu, pětkrát a vždy s velkým vypětím sil. Na ostatní divadla byl tehdy většinou bohužel čas až po skončení naší produkce, neboť jsme hodně zkoušeli. Snažil jsem se vždy využít toho, že je celý soubor pohromadě na jednom místě. Takže Šrámkův Písek – cesty přes most na řece; večerní hledání tělocvičny – díky živému rozhovoru jsem zapomněl, kde jsme se ubytovali; odvoz vážně nemocného Honzy Friče do místní nemocnice (hráli jsme onu skotskou hru); obsazení jedné z rolí v Camusově Nedorozumění místním cikánětem, které nakonec nedorazilo… zachránil to nejmladší divák v hledišti, kterého jsem převedl na druhou stranu; provokativní postřehy Karola Horvátha, když mi šel děkovat za naši Dorotu do zákulisí, považoval jsem to zprvu za krutý žert na účet zoufalého režiséra; pozoruhodná neopakovatelná setkání…

Co dobrého (nebo jiného) přinesla Společnosti Dr. Krásy a inscenaci Blíží se den, kdy vás budu milovat (Paris au XX. siecle) nominace na JH?

Radost z toho, že organizačně náročnou inscenaci (výprava, hudebníci, herecké obsazení) podle oblíbeného autora mého dětství uvidí diváci hronovského festivalu a spatří tak zase jinou tvář Společnosti Dr. Krásy. Krásu romantickou, nepostrádající ovšem ironii a také lehce čitelný příběh. Bohužel bez původní hlavní hrdinky – půvabné Johanky Pošové. Přinesla nám také chvíle zvědavého očekávání, jak budeme přijati po předchozím Mackbethovi 2003, jenž zanechal nesmazatelné krvavé stopy na hronovské oponě a vyvolal prudké vášně, které tehdy skrze média zasáhly v okurkové sezóně i širší veřejnost. – Soubor, zvláště dívky, byl stále ve střehu, jakýkoliv neopatrný (zdánlivě nekorektní) projev pořadatelů považovaly za útok na soubor a jeho poetiku. Musel jsem děvčata uklidňovat, že nás v Hronově mají rádi, jen ty city projevují svým způsobem.

Zdroj: Šrámkův Písek 2010-2001 Brožura k 50. výročí Šrámkova Písku aneb Posledních deset ročníků...